2.1.1987, Lokoja, Nigérie
Dostala jsem další nabídku z famfrpálové ligy. Tentokrát však žádný Egypt, ani Kongo. Dostala jsem možnost své sny posunout ještě dále.
Anglie.
Upřímně si ale nejsem zrovna jista, že je to něco, co chci v budoucnu dělat, nebo že by to snad bylo místo, kde bych nechala vyrůstat své děti.
Vlastně si ale nejsem úplně jista, že tuto svou osobní stránku takto explicitně vyjadřuji do správných rukou.
Tuto knihu jsem našla u dědy na půdě, když mi bylo 6. Vloupaly jsme se dovnitř se sestřenicí a přemluvily jsme papouška, aby spolupracoval.
Vlastně mám trochu podezření, jestli děda nebyl moták. Na to, aby byl opravdový čistokrevný čaroděj tedy zemřel dost brzo. V osmdesáti letech.
Kouzelník by se snad zachránil, ne?
Spadla na něj jeho vlastní půda a on se z trosek nedokázal už vyhrabat.
Se sestřenicí jsme ihned utekly a následně všem řekly, že jsme celou dobu seděly v pokoji, když jsme zaslechly hlasité rány. Vylezly jsme oknem a šly pro pomoc.
Takto tedy alespoň vypadá ta "oficiální" verze.
Ve skutečnosti jsem následně našla ve svém kufru starožitnosti, o kterých jsem ani nevěděla, že na té půdě někdy byly...
A jednou z těchto věcí byla právě tato kniha.
Když nad tím tak přemýšlím, asi tu Británii i zkusím. Nesnáším Anglány, už jen proto, co v minulosti DOOPRAVDY udělali mé rodné zemi.
O Anglánech je moc dobře známo, že se kamarádíčkují s mudly.
Nechci mít k takovým pochybným existencím blízko. Pokud nabídku přijmu, tak jedině s tím, že si budu od tamní komunity držet velký odstup.
Ale připadá mi to, jako kdybych letěla za nepolapitelnou třpytěnkou(1).
Uvidíme, co mi ještě osud nadělí.
Aisha(2)
1 - zlatonka
2 - Kayleeina matka
*přilepena pohyblivá fotografie černošky v multibarevném famfrpálovém dresu, které je cca 18 let. Sedí na koštěti a zeširoka se usmívá a mává*